nebo ne?

Co když sebehodnota není velká revoluce…
ale série tichých momentů, kdy už se nezmenšíš?

Ne velké drama.
Ne život naruby.

Ale: 

Napíšeš zprávu a neomlouváš se za ni.

Řekneš „teď ne“ a necítíš pět hodin vinu.

Přestaneš vysvětlovat, proč něco chceš.

Nepřepisuješ e-mail třikrát, aby nebyl „moc“.

Nehroutíš se z toho, že někdo nereagoval.

Přestaneš automaticky přebírat náladu druhých.

Dovolíš si chtít víc peněz bez pocitu, že obtěžuješ.

Jak bys žila, kdyby jsi věřila, že jsi důležitá? 

Kdybys cítila, že jsi hodnotná.

Že si to zasloužíš.

Jaký by byl tvůj život, kdybys do něj vstupovala z bodu "jsem důležitá".

Kde bys byla, kdyby tvá startovní čára byla zdravá sebehodnota? A ne ten příběh, kterému roky věříš. 

Tvoje sebehodnota se nezvýší tím, že si začneš víc věřit.
Zvedne se ve chvíli, kdy přestaneš věřit nepravdivému příběhu ve svém podvědomí.

Tvoje realita teď možná vypadá takhle:

Všechno zvládáš.
Všichni se na tebe spoléhají.
Jsi schopná. Silná. Funkční.
Ale uvnitř běží tichý program:

„Nezabírej moc prostoru.“
„Nezvyšuj hlas.“
„Nechtěj moc.“
„Hlavně nikoho nezatěžuj.“

A ty víš, že to není pravda.
Ale tělo podle toho reaguje.

Sebehodnota není rozhodnutí.
Je to regulovaný nervový systém.

A ten se formoval v prostředí, kde bylo bezpečnější:

být nenáročná
být samostatná
být ta silná
být ta hodná
Tvůj systém se naučil přežít.

Teď ho naučíme žít.

Rozdíl mezi ženou, která si věří, a ženou, která se zmenšuje, není osobnost.

Je to podvědomý program.

Udělej přepis tam, kde to skutečně začalo.
Tři dny. Jasný proces. Skutečný posun.

Tenhle přepis uděláme za tři dny.

Vstup do mikro (r)evoluce SEBEHODNOTA.