Zpátky k sobě

Děkuji za hluboké vedení matky Země. Za její citlivou i když intenzivní a nekompromisní ruku, která nás všechny vede zpátky k sobě. ❤️

Velká Matko, prosím pomoz mi, ať Tě vnímám.

Ať cítím, že i já jsem Tvojí součástí.

…

Posvátné ženství, prosím naplň moje lůno. Naplň moji pánev, moje prsa.

Naplň prosím celé moje tělo. Každou jeho buňku. I všechna moje jemněhmotná těla.

Naplň prosím i moji mysl. Moji každodenní realitu.

Naplň celé moje bytí.

Nechť je má existence vyjádřením Tvé podstaty.

…

Posvátná ženská sílo, veď prosím každý můj krok.

Pomoz mi zůstat ve spojení. S tebou i sama se sebou.

Jsem smutná. Cítím se tak sama.

Tak vzdálená. I přesto, že mám všechno.

Jsem sama, opuštěná. Odmítnutá.

Pocit miminek v porodnici bez mámy.

Pocit většiny žen v produktivním věku, když se okolnosti nevyvíjí podle jejich představ.

Udělám, co dovedu, abych se tak už necítila. I když to bude znamenat, abych se vůbec necítila. Ta bolest je nesnesitelná. Tak pohlcující. Ano, vzdám se sama sebe, toho nejcennějšího, co mám. Abych přežila.

Utíkám sama před sebou, abych tuhle prázdnotu přehlušila. Jakkoliv. A co nejdál.

Tak jo. Zašeptala. Tahle písnička je tvoje, projev se, ukaž mi všechno, co potřebuju vědět.

Pozvala svoje tělo, pustila hudbu a následovala jeho vedení.

Strach, bezmoc, zoufalství, stažení. Odplouvaly pohybem pryč.

Uvolnění a… naděje. A touha. Touha žít.

Ta jí přinesla zpátky její drive i smysl života. Ta jí pomohla vzpomenout si na to, kdo je.

Bojuju za vlastní důležitost

Bojuju za lásku. Za svoji hodnotu. Za svoje místo na Zemi. Za svoji existenci.

Bojuju s partnerem. S dítětem. S prodavačkou. Se sousedkou od vedle. Se životem.

Protože já jsem přece taky důležitá, sakra.

Bojuju za vlastní důležitost. Hlavně sama se sebou.

Vedu niterný boj o lásku a svoje místo s chimérou, které jsem kdysi uvěřila. S chimérou, že já za to nestojím.

Každý moment, kdy si zvolím sebe. Každé láskyplné gesto sobě.

Každá péče, kterou si věnuji.

Se stávají revolucí v mém bytí.

A já zase pomalu začnu věřit, že za to stojím. Být tu pro sebe. A že jsem důležitá pro toho jednoho nejdůležitějšího člověka, bez kterého to nezvládnu, pro sebe.

Že jsem důležitější než seznam splněných úkolů.

Self love is rebelious act!

Jak se snažím umlčet hlas svojí duše?

„Tak už to pusť, neslouží ti to…“

„Jak dlouho ještě chceš v životě nést tu křivdu?“

„Teď. Udělej to dnes jinak, rozhodni se pro změnu…“

„Odvahu, máš na to…“

„Co ještě se musí stát, abys to pochopila?“

„Jak dlouho ještě budeš sloužit ostatním na úkor sebe?“

Neposlechnu, nevěřím svému vlídnému vedení. Pak přijde nepříjemný pocit, bolest ze zrady sama sebe.

Utíkám pryč před neláskou k sobě. Co nejdál!

Zacpávám ten zdroj bolesti a ztrácím kontakt se svým nejspolehlivějším kompasem.

Nákupy, videa, kurzy, knihy, práce, fitko, dobrovolná pomoc v charitě a druhým.

Jen ať to necítím. Tu bolest. Tu zradu sama sebe.

Běžím maraton pomoci všem kolem. A kdo pomáhá mě? Ani já tu pro sebe nejsem.

Přece pomáhám. Usilovně pracuju. Dopřeju si alespoň ty nové šaty, návštěvu spa. Potřebuju zacpat tu díru v srdci. Díru po nelásce. Neslyšet ten hlas, který volá jediné: „Vrať se k sobě.“

Proč od sebe utíkám?

Co mě vrhá do nekonečného marného závodu plnění úkolů?

Proč pro útěchu padám do náruče čokolády, chipsů, coly a jiných prasáren?

Kvůli čemu se opouštím? Zvlášť v momentech, kdy se potřebuju nejvíc?

Hm? Proč tady pro sebe nejsem?

Co mě tak moc bolí, že nesnesu přítomnost sebe sama?

Před čím prchám?

Kudy vede cesta zpátky k sobě?

• Zpomalení
• Dech
• Pohyb
• Zpřítomnění skrze smysly

Všichni zoufale potřebujeme setkání sami se sebou, dotek svojí vnitřní pravdy.

Jak moc jsem věrná sama sobě?

Když denně udělám sto rozhodnutí, od velkých, jako kam se přestěhovat nebo jaký si koupit počítač, po malé, jako jít se napít a vyčůrat, když se mi chce…

… kolik z těch rozhodnutí dělám pro sebe?
… kolik z těch rozhodnutí reflektuje, co opravdu chci a potřebuju?
… s kolika rozhodnutími jsem v souladu…
… se svým tělem, se svou duší a jejím záměrem?

A tak si odvážně volím SEBE.

Vracím se k sobě, ke své podstatě.

Učím se být tu pro sebe.

Dovolím si žít svůj život pro sebe a podle sebe.

Věřím v život a především v sebe.

❤️🙏✨