Děkuji Vesmíre, přijímám

Dnes jsem měla zajímavý zážitek. V souvislosti s tím, že se snažím vidět hojnost ve všech jejích podobách, jak jsem psala v tomto článku, jsem dnes byla pozorovatelem zajímavé situace.

V restauraci si jeden muž trochu nervózně a ve spěchu naložil na tác večeři. Při placení u pokladny se mu celý tác převrhl a celý obsah skončil na zemi. Muže to evidentně zasáhlo a naštvalo, ale nedal na sobě nic znát. Jídlo zaplatil a jal se likvidovat vysypané jídlo. Personál vše velmi rychle uklidil a muž si šel naložit novou porci.

V tu chvíli jsem si říkala, narozdíl od daného pána, kterým cloumal vztek, že je to skvělá příležitost, aby si možná nandal to, na co má skutečně chuť. Nebo možná lekce, aby prostě jen zpomalil a byl přítomný.

Paní pokladní zvážila obsah nově naloženého tácu, a protože to bylo dokonce méně, než předchozí porce, řekla mu, že to platit nemusí. Měla jsem radost za něj. Taková krásná a vlídná lekce. Vesmír ti ukazuje – zpomal, ale nenechá tě to vyžrat a budeš to mít zaplacené. Srdce mi plesalo. Ale jen do chvíle, kdy muž nabídku odmítl a jídlo chtěl zaplatit. Dlouho se s paní pokladní dohadoval, že to byla jeho chyba, tak proč by to neměl platit. Jak to dopadlo, nevím, odpojila jsem se. Byla jsem překvapená. Uvědomila jsem si, že možná ani já tu hojnost nepřijímám tam, kde je mi nabízena, kde mi ji Vesmír doslova servíruje na zlatém podnose.

Jak to máte Vy, taky se někde bráníte příjímání nebo to máte „zmáknuté“?

S láskou

Žaneta