Hojnost zavazuje…nebo ne?

Jak už víte, moje téma v poslední době, je hojnost. Zkoumám ji a sebe ze všech možných úhlů. Dneska bych s Vámi chtěla sdílet dva příběhy, které mi ukázaly, kde a proč pro mě hojnost a bohatství byly nepříjemné.

První příběh je o pruské služce, která se velmi nadřela. Její práce byla úmorná a málo placená. Jediná možnost, jak se dostat k bohatství, byl pro ni sňatek. Dobře se vdát se jí podařilo a manželství jí přineslo bohatství. Výměnou za to musela samozřejmě také něco dodávat, což s ní často nebylo v souladu. Dobře vdaná služka otěhotněla a potratila. Při potratu vykrvácela. Její život skončil s přesvědčením, že hojnost a bohatství může získat jen od někoho a pouze výměnou. Výměnou za život. Přijmout hojnost tedy pro ni znamenalo ztrátu integrity, sama sebe, života.

Druhý příběh je o pětiletém Benovi. Benův otec zemřel a jeho matka, aby zajistila sobě a dětem zázemí, se znovu vdala za bohatého muže. Otčím Bena jednoho dne zavřel do krabice a poslal po vodě. Ben se utopil. Zemřel s tím, že přijetí bohatství znamená ztrátu života.

Tyto dva příběhy mi ukázaly, jak moc pro mě hojnost byla nepřirozená, jak jsem k ní byla rezistentní. Že mám pocit, že zavazuje a že se jí vlastně podvědomě bráním. Na jednu stranu ji nechci přijmout, protože mám hluboce zažité, že to bude znamenat ztrátu mé integrity a života. Na druhé straně ji sama nechci poskytovat, protože nikoho nechci dostat do pozice, že by kvůli mně ztratil svůj život.

Zatím nevím, co s tím udělám, sbírám inspiraci pro rituál, kterým uvolním přirozený proud přijímání a dávání. Ale vím, že hojnost takhle nefunguje.

Neznamená to, že v určitou chvíli nám Vesmír nebo daná osoba pošle účet a vyhlásí payback time. Přijmout neznamená automatický dát to stejné na tom stejném místě a té stejné osobě. Já věřím, že Hojnost nás zásobuje vším, co potřebujeme a chceme. A my ji posíláme dál, tam, kde je to třeba, tam, kde je od nás potřeba trochu spolupráce, aby Vesmír fungoval.

Jako když dostaneme skvělý oběd zdarma a jinde nám vypadne při placení z peněženky dvoustovka a najde ji po nás ten, kdo ji moc potřebuje. Nebo když nám někdo pomůže s taškami do schodů a my jindy pomůžeme babičce u kontejneru vyházet odpadky. Jako když nás někdo potěší květinou a my pak záříme celý den a ostatním tak zlepšujeme náladu. …

A jak to máte Vy, dáváte a přijímáte přirozeně? Nebo se bojíte (se) zavazovat?

Dejte nám vědět, rády se inspirujeme.

S láskou

Žaneta