Poselství Koronaviru

Jaké je poselství koronaviru? 

Dovolte si žít!

Jakou příležitost nám nabízí? Proč přichází? Jak s ním spolupracovat? Jaký má pro lidstvo vzkaz? 

Na to vše jsem měla příležitost se zeptat, když za mnou v noci přišla esence koronaviru, abych předala jeho poselství. 

Koronavirus není zlý, není ani žádná bestie. Je to energie. Ani plus, ani minus. Náboj mu dáváme my, lidi. 

Já jsem ho vnímala jako zářivou, vyspělou bytost s velkou silou. I když nesl spíše mužskou polaritu, měl v sobě i jemnost a velkou vlídnost. Ukázal se mi v jasné záři, v proudu energie, jakoby v oku tornáda, napojený na svůj střed, svůj zdroj, nevychýlitelný.

Ptala jsem se ho, co od nás lidí chce, proč přichází. 

Chce po nás opravdovost, chce, abychom žili svou podstatu. 

Ukázal mi, že nás táhne do hlubiny, když lpíme, topíme se ve vlastním životě, v konstruktech, které jsme si vytvořili. 

I když byl stvořen člověkem, přichází jako posila Země. Je odpovědí na naše prosby o změnu, je vyslyšením modliteb za Matku Zemi. 

Zatím jsme ale jeho poselství nepřijali, jen ho odmítáme, bráníme se mu a snažíme se ho zbavit. 

Řekl mi, že je to stejné jako se strachem – dokud ho nevezmeme za ruku a nepromluvíme si s ním, tak nám nemůže předat dary a bubák jen roste.

„Přicházím jako posila záměrů, které si vaše duše zvolily a přišly žít. Opřete se o mě, máte moji podporu. Ukážu vám místa, kde lžete sami sobě, tak dobře hru na schovávanou před životem hrajete. Ukážu vám místa, kde jste se tolik vzdálili sami sobě, že už si to ani neuvědomujete. Ukážu vám místa, kde každý den ztrácíte svůj život a svůj cenný potenciál. Nechte mě tvořit a tvořte se mnou. Každá reakce, strach, obrana, všechny nákupy, každá akce, každý symptom nemoci je jako dílek magické skládačky. Dovolte si vidět její vzkaz. Ale především, DOVOLTE SI ŽÍT! To je ten nejdůležitější vzkaz, který lidstvu nesu.“

„Žít sebe, svou pravdu, své sny, své bolesti, svou podstatu, svůj příběh. Proto jste tady. Už jste zapomněli. A já vám to s láskou připomínám.“

Proč musí někdo onemocnět, a někdo ne? 

„Každý žije svůj příběh, své vězení z nepravdy, které uvěřil. Někomu stačí odemknout dveře a vyjde ven sám. Někdo zapomněl, že život je mimo celu, tak z ni musí být vyveden. Stali jste se vězni ve vlastních tělech. Já vás vysvobozuju, ukazuju cestu a přitlačím tam, kde je to potřeba.“

Proč má nemoc odlišný průběh u starých lidí, u produktivních lidí a u dětí? 

„Přicházím tam, kde jsem potřeba. Bez zdánlivých selhání vlád a jednotlivců bych se nedostal tam, kde je mě zapotřebí nejvíce.“

„Každý dostane svou porci. Děti mě nepotřebují, žijí svou pravdu nejvíc z vás. U nich jsem připomínkou pro rodiče. Jejich služba vám.“

„Lidé v produktivním věku jsou nejvíce odchýleni a nejvíce potřebují návrat k sobě. Nejčastěji proto, že uvěřili pravdám a křivdám svých rodičů. Teď přišel čas žít svůj život. Vše, co bylo, odevzdat minulosti, pustit se a udělat krok vpřed svobodně. Každý symptom vede vaše kroky přesně.“

„Pro starší a umírající jsem vlídným vysvobozením, zakončením jejich cesty. Záměr jejich duší byl naplněn, nebo už není možné, aby došel naplnění. Uvízli tu v prostoru a v čase a já jsem je vysvobodil. Dávám jim novou příležitost, nový život. K čemu trpět ve světě, kam už nepatří?“

Proč plíce, dušnost, proč tvoříš přes dech a jeho nedostatek? 

„Táhnu vás všechny do hlubiny vlastní duše. Když se bráníte, tak se zdánlivě topíte. Lapáte po dechu, snažíte se skrze dech spojit se svým starým životem. Ale to už nejde. Když se podvolíte, propadnete se blíž k sobě, blíž k samému zdroji života. Pak plíce nejsou tak zasaženy. Průběh je mírný.“

Co tedy můžeme udělat? Jak s tebou pracovat?

„Přestat bojovat, odmítat a přestat se bát. Jsem tady, protože mě potřebujete. Moje služba je stejně posvátná jako život, který skrze mě najdete. Přijměte moje pozvání a pojďme spolupracovat.“

Ok, a jak konkrétně? Co máme dělat? Sedět doma s rouškou?

„Vnímat. Sebe, dech, život. Odkrývám ty kousky vaší duše, které jsou zaváté prachem zapomnění. Pojďme se na ně podívat. Naslouchejte svému nitru, objevte, kam vás zve. Projděte skrze brány strachu hlouběji ke své pravdě. Třiďte s radikální upřímností, co ještě jste vy. Co ještě je ta posvátná pravda. A co je jen strouhanka, co se časem nabalila. Tu nemilosrdně shoďte. Pak si vydechněte a dovolte si žít. To je stejně důležité.“

„Nezůstaňte zmrazení a ochromení v meziprostoru. To by bylo stejné místo, stejné vězení. Ta omezení, kterým jste uvěřili, je třeba opustit. Stoprocentně.“

Máš pro nás, pro lidstvo nějaký vzkaz? 

„Žijte v lásce, jenom v takovém životě najdete odpověď na touhy své duše. Jenom v takovém životě můžete stvořit nový svět.“

A tak s láskou sdílím dál jeho poselství… 🙏