Každý z nás je spjatý se svou Kouzelnou říší (nebo s jejich kombinací). V rámci naší přirozené potřeby být součástí celku, být milovaný, zapadnout atd. se občas tohoto unikátního spojení (byť nevědomky) vzdáváme a snažíme se zařadit se k jiné říši.

Tím ztrácíme nejen sami sebe, ale i moudrost a dary, které nám naše říše poskytuje.

Spolu s tím přicházíme také o možnost obrátit se na bytosti své říše pro pomoc a podporu.

Nejčastěji se záměna říší děje tak, že přejímáme říši rodičů, nebo se naopak od té jejich distancujeme a volíme opačnou říši bez ohledu na to, kde je naše přirozenost.

Ukážeme si to na pár konkrétních příkladech.

Záměna čaroděje za anděla

Hvězdný čaroděj má maminku hvězdnou andělku, a tak silně vstřebává andělský přístup k lidem a vztahům: do vztahů se vydává a vůbec nežije sebe. Projevuje se to hlavně ve vztahu s partnery, ale i ve výchově a ve vztahu s dětmi. Okolí si z něj dělá zdroj a vytěžuje ho. Tahle situace bude trvat, dokud nenajde sám sebe a nezačne žít svou hvězdnou a čarodějnou podstatu.

Maminka mu byla blízká svou hvězdností a jiný vzor neměl, tak od ní nabral i andělskou část. Bylo to ale jenom naučené a odkoukané chování a pojetí vztahů. Když šel hvězdný čaroděj do své přirozenosti a uznal svou čarodějnou část, vztahy se mu přirozeně srovnaly. Čarodějové se totiž nikdy nenechají vytěžovat tak jako andělé.

Záměna víly za hvězdnou ženu

Dalším příkladem je jemná víla. V dětství viděla, jak vztahy a mateřství její andělskou maminku vyčerpávají a ničí. To víla nikdy nechce zažít. Ví, že by přetížením přišla o svou jemnost, stejně jako o ni přišla její andělská máma. Proto víla volí útěk od andělské říše do opačné – říše hvězdných lidí.

Je to říše, která má určitou formu jemnosti, tím je víle blízká. Hvězdní také nejsou tak emocionální a nestabilní jako andělé. Navíc se zdá, že všechny úkony jako péči domácnost, péči o rodinu aj. hvězda zvládá dobře a lehce.

Víla tedy žije život jako hvězdná žena. Nutně ji to žene do syndromu „super wife“ – všechno zvládám. Tím ale víla ztrácí svou jemnost a esenci (i když to je právě to, před čím utíká). Jakmile pochopí, že to není ona, že tohle není její přirozenost, a uvědomí si útěk od toho, co viděla u andělské maminky v dětství, dovolí si žít svou vílí podstatu. Pak se zase svobodně nadechne a rozběhne se mechem.

Záměna anděla za vílu

Nejčastějším případem záměny říší jsou andělé vydávající se za vílu. Z nějakého důvodu andělé nabrali dojem, že být elementál – víla či elf – je prostě cool. Pravděpodobně je to proto, že elementálové jsou oblíbení, ostatní říše vyhledávají jejich společnost a baví je to s nimi. Andělé v tom vidí uskutečnění svého životního přání – naplněné vztahy, a tak se snaží být elementály. Navíc vílí jemnost je jim blízká, na rozdíl od čarodějné hutnosti a hvězdné distancovanosti. Proto andělé často přesvědčí sami sebe, že být vílou je jejich přirozenost.

Bohužel tahle záměna jen popírá jejich dary a přináší jim smutek a trápení, protože se urputně snaží naplnit vílí život, do kterého nepasují. Už jen pro velikost svého srdce se do něj prostě nevejdou.

Když si tohle andělé uvědomí a pustí svou touhu být vílou, uleví se jim. Stejně je za tím jen přání být přijatý a milovaný. Andělé by pro vztahy udělali vše.

Víla nebo čarodějka?

Občas se stane, že čarodějka váhá, jestli je z říše moudrých, nebo je spíš víla. V tomhle případě se nejedná o záměnu (jako u andělů) za vílu, protože čarodějky jsou přirozeně velmi hrdé a vnitřně cítí, kdo jsou. Spíš jde o jejich nejasnost nebo pochybnost. Je to proto, že říše víl a moudrých k sobě mají velmi blízko. Odpradávna spolu čarovaly a elementálové moudrým pomáhali. Jen si představte třeba kelty, jejich rituály a spojení s přírodou a přírodními bytostmi – elementály.

Víly někdy těžce nesou témata jako upalování čarodějnic a jejich perzekuce, ne proto, že by to ony samy absolvovaly, ale právě proto, že zažily, když jejich blízké čarodějky takto trpěly.

Útěk k protikladu

Když není mystický anděl – tedy kombinace anděla a čarodějky – v životě spokojený, utíká k opačným říším. Předstírá a přesvědčuje sám sebe, že je super výkonná hvězdná žena a jemná víla. Obojí je jen útěkem od sebe, protože andělskou čarodějku bolí její vnitřní nespokojenost se sebou a se životem.

A tak se moří a trestá výkonem, vytěžuje sama sebe a předstírá, že život je skvělá párty, přitom ale vnitřně odmítá sebe i život. Když si mystický anděl sedne do svého středu, povolí se do přijetí, vzdá se křivdy, kterou nese anděl, a nasranosti čarodějky, přijde pocit „ok, já můžu“. A tak všehoschopná čarodějka zase aktivuje svou sílu a použije ji, bezpodmínečná láska anděla ji nasměruje a tahle souhra mystického anděla posune tam, kde si přeje být.

Největší tendenci zaměňovat svou říši mají andělé.

U nich je to téměř pravidlem, že se vidí jako víly.

Útěk k jiné říši je jednoduchá strategie, kterou sem tam volí zástupci každé říše, jsou-li nespokojeni sami se sebou. Pomáhá jim ulevit si, získat odstup a trochu se v té nespokojenosti nadechnout.

Je ale dobré vrátit se zase ke své říši, nechat si od ní pomoci. Útěkem k jiné říši se odpojujeme nejen od toho, s čím jsme nespokojení, ale ztrácíme tím i svoje dary. Ty jsou naší přirozeností, jsou nám dány a leží právě v té naší říši. Těžko nasimulujeme dary říše, do které utíkáme. Naopak, abychom se v ní udrželi, stojí nás to spoustu sil, a tím se od sebe odpojujeme ještě víc.

Vesmír to má geniálně vymyšlené. Když se odpojujeme, ztrácíme nejen sílu, ale také to, co se nám na sobě a na naší říši líbí, naše dary. To se děje přesně do momentu, kdy si řekneme: „dost, tohle už fakt nejsem já. Ne, já už nemůžu.“

V tu chvíli získáme sílu čelit nespokojenosti s vlastní říší a s jejími výzvami a dovedeme se do své říše vrátit. A tradááá! Tím získáme zpět sami sebe, pomoc kouzelných bytostí i svoje schopnosti. Proto se vyplatí vědět, kdo jsem a kam patřím. A já jsem vděčná, že nás k tomu Kouzelné říše tak láskyplně vedou.

A jak se cítíš Ty? Utíkáš v nespokojenosti k jiné říši, nebo naopak používáš schopnosti a dary té své?

S láskou

Žaneta